Jazyk každé země úzce souvisí s jeho zvyky, tradicemi a povahou. Ne nadarmo se říká, že prostřednictvím jazyka poznáváme i kulturu a celý národ. Období Velikonoc je tedy báječnou příležitostí se se STAR Czech seznámit s některými specifickými velikonočními výrazy a tedy i tradicemi ve vybraných zemích.
Asi není mnoho zemí, kde by se tyto svátky neslavily a to bez ohledu na převládající náboženské založení. Protože i když se jedná o nejvýznamnější křesťanský svátek, znovuzrození Ježíše Krista, v jeho pozadí stojí mnohem starobylejší tradice vítání jara. Kdo by neměl radost a chuť slavit, že šedivá a studená zima je pryč a příroda je plná barev a sluníčka. Oba motivy se odrážejí i v různých způsobech slavení Velikonoc, jejichž tradic je nesčetně. Země křesťansky založené je spojují především s náboženskými obřady. Země spíše ateistické zdůrazňují jaro především jako čas znovuožití přírody, jásavých barev, veselí, plodnosti a rození mláďat. Ve většině zemí ale najdeme zastoupené prvky obojího.
Oslavy nejpodobnější našim najdeme na Slovensku. Včetně pomlázky, zvané „korbáč“, se kterým se chodí na „šibačku“, při níž se recitují velikonoční říkanky. Je tam ale populární i „polievačka“ vodou. A peče se „paška“ – velikonoční mazanec.
Oslavy v křesťanské tradici
Polsko je oproti tomu země výrazně katolická, takže oslavy probíhají především v „kościółach“ (kostelech). Například se na Bílou sobotu se zde světí jídlo. Jídlo je tam také velmi tradiční a především sladké. Kromě pečení „agnuska“ (beránka), se peče sladký „mazurek“ a zvláštně vypadající „senkacz“, lehce připomínající trdelník, ale ve tvaru stromu. A ani zde nechybí koledování, při níž mládenci dostávají „písanky“ (kraslice). Někdy se potom hraje „walatka“ – hra, při níž se srážejí vajíčka. Vítězem je ten, jehož vajíčko vydrží déle nerozbité!
Velmi podobně je tomu i v křesťansky založeném Chorvatsku. I tam se navštěvují kostely a pořádají náboženské průvody. Navíc se před Velikonocemi zpravidla dost poctivě drží „Popelnice“, tedy 40denní půst. Mimoto se zapalují veliké „krijesova“ (vatry). I tady se malují „pisanice“ a někdy se s nimi podobně jako v Polsku hraje „tuckanie“. Alternativa našeho mazance se zde nazývá „pogača“ nebo „pinca“, ale narozdíl od nás může být i slaná.
Podíváme-li se na druhou stranu Jaderského moře, do (také) silně nábožensky založené Itálie, možná se staneme svědky velikonočního „processione“. Ta jsou zde velmi populární od čtvrtka až do neděle. Bývají součástí velkých „servizi religiosi“ (bohoslužeb). V Římě je vede i papež. Samozřejmě ani zde nechybí dobré jídlo, slaný koláč z vajec, trochu připomínající naši nádivku a sladké dorty. Ovšem místo beránka zde pečou sladkou „colomba di pasquale“ (holubici).
Podobná „procesiones“ naleznete i v silně křesťansky zaměřeném Španělsku. I zde se malují „huevos de Pascua“ (velikonoční vajíčka). A peče se sladký beránek a slaný „rosca de Pascua“ (velikonoční věnec). A i když se pletou pomlázky, slouží pouze k dekoraci obydlí, používat je zde nezkoušejte!
Odskočíme-li do Řecka, možná nás překvapí, že zde také malují vajíčka, ale pouze červeně! Tato „karmínová“ barva má dvě vysvětlení. Podle jednoho symbolizuje Kristovu krev, podle jiného nový život, který na jaře vzniká. Jinak i v Řecku nalezneme silnou náboženskou tradici. Ta je okořeněná tím, že se zde setkává náboženství katolické a pravoslavné a někde slaví i společně.
Zážitky a gastronomie
A jak si užívají Velikonoce naši nejbližší západní sousedé? V Německu je náboženská tradice slabší, ani pomlázky nepotkáte. Zato však zde stejně jako před Vánoci najdete honosné trhy (nejen) s krásně malovanými vajíčky. Mimoto pro děti „Osterhase“ (velikonoční zajíček) schovává na zahradě „Ostereier“ (velikonoční vajíčka, zpravidla čokoládová), která pak děti na Velikonoční neděli hledají. Aby to dospělým nebylo líto, mohou hrát tuto hru také. Jen místo vajíček hledají speciální „Osterbier“. Podobné je to i v Rakousku.
Vajíčka se na Velikonoce hledají děti také ve Francii a v Británii. V obou těchto zemích jsou tyto svátky spojené spíše s gastronomií, než s náboženstvím. Ve Francii na stole rozhodně nesmí chybět „d’agneau“ (jehněčí), ale také jarní zelenina a spousta sladkostí. Britové si na gastronomii zřejmě tolik nepotrpí, takže jsou spíš věrni jedné podobné tradici jako my. Je zapotřebí si o Velikonocích koupit něco nového na sebe, aby nás „beránek nepokakal“. A protože tam k tradici od nepaměti patří klobouky, často to jsou právě „Easter bonnets“. Není ani nezbytně nutné je kupovat, dají se i vyrobit z papíru, důležité je, aby byly hezky jarně ozdobené a vesele barevné.
Tak toto byl výběr velikonočních tradic v evropských zemích, na další se můžete se STARem těšit kolem Velikonoc zase za rok. 🙂
