Vánoce jsou sice především svátky dětí, ale známé rituály pohladí i duši dospělých – a v každé zemi se šeptá jiné jméno toho, kdo nosí dárky o Vánocích. Někde klapou kopyta sobů či velbloudů, jinde se ozývá cinkání zvonečků, občas capání nožiček skřítků, nebo dokonce kroky čerta. Tajuplné bytosti Vánoc jsou pestrým zrcadlem místních tradic, víry i fantazie.
Tajemný duch Vánoc
V českých zemích je poslem Vánoc Ježíšek. Nemá přesnou podobu – pro někoho je to malé dítě, pro jiného neviditelná světelná bytost. Právě jeho neurčitost mu dává kouzlo. Ježíšek nepřichází komínem ani neťuká na dveře; dárky se prostě objeví pod stromkem a zazvoní zvoneček.
V Německu a Rakousku, Ježíšek – Christkind – svou podobu má. Je to malý andělíček se zlatými vlasy a křídly. V některých oblastech ho doprovází děsivější bytosti, podobné našim čertům. Knecht Ruprecht na severu a Krampus v alpských zemích. Ti připomínají, že Vánoce nejsou jen o odměnách, ale i o svědomí. Kontrast mezi světlem a stínem je pro německy mluvící země typický.
Dál na sever, v zasněžené Skandinávii, vládne jiný duch Vánoc. Ve Švédsku a Norsku nosí dárky Jultomte či Julenisse – malý vousatý skřítek, který kdysi hlídal hospodářství a dobytek. Není to vznešený světec, ale spíš tvrdohlavý mužíček, kterého je nejlepší si naklonit miskou kaše. Pokud se cítí opomenutý, dokáže být pěkně mrzutý. Vánoční tradice zde vychází ze starých pohanských kořenů a úcty k domovu.
Tisíc tváří Santy
Asi nejznámějším dobrodějem dneška je Santa Claus. Jeho červený kabát, saně se soby a bydliště na Severním pólu znají děti po celém světě. Málokdo si ale uvědomuje, že Santa má kořeny v legendě o svatém Mikuláši, biskupovi z Malé Asie, který tajně pomáhal chudým. Americká kultura z něj postupně vytvořila veselého dědečka, sjíždějícího dolů komíny a zanechávajícího po sobě sušenky a někdy i prázdné sklenice od mléka.
V Nizozemsku a Belgii se Santa Claus – Sinterklaas – drží své původnější podoby. Přijíždí lodí ze Španělska, má biskupskou mitru a jezdí po střechách na bílém koni. Dárky rozdává už 5. prosince a pečlivě sleduje, které děti byly hodné. Vánoce zde tak nejsou jednorázovým vrcholem, ale součástí delšího svátečního období.
Ve Francii Santovi říkají Père Noël, ve Španělsku Papá Noel, v Portugalsku Pai Natal. Podobně jako u nás tam ale mnoho lidí tuto „novinku“ odmítá a drží se svého Ježíška – Menino Jesus. I v Itálii mezi sebou bojují „moderní“ Babbo Natale (Santa Claus) a tradiční čarodějnice Befana, která létá na koštěti. Podle legendy zaspala cestu do Betléma za novorozeným Ježíškem, a tak ho dodnes hledá a obdarovává při tom všechny děti. Je škaredá, ale hodná a spravedlivá – zlobivým nechává uhlí, hodným sladkosti.
Autorka příspěvku v lisabonské historické tramvaji ve společnosti “Pai Natal“
Dárečky až v lednu
Ne všude se ale nosí dárky v prosinci. Například na Ukrajině si musíte počkat do Nového roku, nebo na pravoslavné Vánoce, které jsou až 7. ledna. A přinese vám je buďto Svjatyj Mykolaj, nebo Děda Mráz, který často přichází se Sněhurkou. I když původ této postavy je shodný se Santa Clausem, najdete rozdíly. Děda Mráz je spíš vážný stařec, který umí být dobrotivý, ale umí se proměnit i v krutého a nemilosrdného vládce mrazu.
A nechtějte být dítětem ve Španělsku a amerických španělsky mluvících zemích! To byste totiž čekali až na Tři krále do 6. ledna. A navíc byste museli chystat vodu a seno pro královské velbloudy – což uznáte, že se ve velkoměstě vůbec nezařizuje snadno.:-)
Ať jste kdekoli, užijte si krásné Vánoce a do nového roku vykročte zvesela, plni sil a samozřejmě se STARem, který tu opět bude pro vás!
