Na první pohled se může zdát, že ruština a ukrajinština jsou téměř totožné. Oba jazyky totiž patří do východoslovanské skupiny indoevropské jazykové rodiny, Sdílejí historické kořeny, podobnou gramatiku i část slovní zásoby. Ukrajinština je však ruštině vzdálenější, než si většina lidí myslí. Má blíže například k běloruštině nebo dokonce k polštině. Podívejme se na nejvýznamnější rozdíly, které stojí za zmínku.
Slovní zásoba: překvapivě blízko k polštině
Ukrajinština má ve slovní zásobě mnoho slov, kterým ruský mluvčí vůbec nebude rozumět. Podle lingvistických studií je zhruba 62 % slovní zásoby ukrajinštiny společných s běloruštinou, kolem 60 % s polštinou, ale jen přibližně 55 % s ruštinou. To znamená, že ukrajinská slova často znějí slovanskému uchu povědomě, ale ne vždy je to ucho ruské. Češtině je bližší než ruština.
Například, ukrajinské slovo misto znamená „město“, rukavycja „rukavice“ a vuhilja „uhlí“. V ruštině se stejná slova řeknou gorod, perčatki a ugol – tedy mnohem vzdáleněji. Proto čeští posluchači často vnímají ukrajinštinu jako „bližší“ a snáze srozumitelnou.
Nebo: Ukrajinci řeknou djakujemo (děkujeme), což je téměř shodné s češtinou. V ruštině se užívá spasibo, které nemá s českým výrazem společný základ. Díky takovýmto slovům se Čech v ukrajinštině cítí více „doma“.
Na druhou stranu existují i „falešní přátelé“ (tedy slova, která nám znějí podobně, ale přitom znamenají něco úplně jiného). Například ukrajinské kramnycja znamená „obchod“, nikoli „krámek“ ve smyslu malého obchůdku. Pod slovem „zahrada“ si Ukrajinec představí plot nebo ohradu. A pokud mu řeknete, že je „úžasný“, určitě ho nepotěšíte. Ukrajinské užasnyj totiž znamená „strašný“. Tak pozor na mýlku.
Výslovnost
Velké rozdíly najdeme ve výslovnosti. Ruština má tvrdší, „hlubší“ zvuk. Ukrajinština má otevřenější a „měkčí“ vokály, které se blíží polštině nebo slovenštině. Například ruské „o“ se v nepřízvučné pozici často vyslovuje jako „a“ (např. „moskva“ zní spíše jako „maskvá“), zatímco v ukrajinštině zůstává výslovnost samohlásek stabilnější.
Důležitý je i odlišný zvuk některých souhlásek. Ukrajinci například vyslovují „g“ jako hrdelní [h], podobně jako Češi, zatímco v ruštině zní tvrdě [g]. Takže ruské „gora“ (hora) se ukrajinsky řekne „hora“.
Gramatika: blíže češtině než ruštině
Gramatické rozdíly se nejvíce projeví v tvarech slov. V ukrajinštině se zachovalo vokativní skloňování – tedy zvláštní tvar pro oslovení, který známe i z češtiny: „Oksano!“ (Oksana), „druže!“ (příteli). Ruština tento pád v běžném užívání už nemá.
Podobně ukrajinské tvary zájmen (vona = ona, vony = ony) působí na českého čtenáře přátelsky známě, zatímco ruské (ona, oni, vyslovováno „aná, aní“) znějí vzdáleněji.
Písmo: azbuka ano, ale jinak
Ačkoli oba jazyky používají azbuku, ukrajinská abeceda se trochu liší od ruské. Obsahuje například písmeno „ґ“ pro tvrdé [g], které ruština nemá. Také se používá znak „ї“ (znějící jako české „ji“). Díky těmto odlišnostem má ukrajinský text jiný vizuální rytmus a pro znalce ruštiny působí na první pohled „neznáměji“, než by čekali.
Zkrátka, ruština a ukrajinština jsou jazyky příbuzné, ale nikoliv totožné. Ukrajinština je mnohem více „západoslovanská“ než ruština, která byla historicky ovlivněna i jinými jazyky, především církevní slovanštinou a v moderní době francouzštinou. Ruština je pro českého mluvčího spíše vzdálená, zatímco ukrajinština může díky své blízkosti k polštině a češtině působit překvapivě srozumitelně.
